Jak na klidnou mysl (nejen) v létě: tipy našich terapeutů

Léto často vnímáme jako tu jasnější, pozitivnější část roku, která je plná světla, setkávání, cest i slibovaného odpočinku. Ale právě proto, že je toho tolik, může být i vyčerpávající. Dlouhé dny, naplánované víkendy, tlak na to „užít si každou vteřinu“. A tak se snadno stane, že naše mysl začne být unavená nebo zahlcená.

Zeptali jsme se proto našich terapeutů a terapeutek, co jim osobně pomáhá najít vnitřní klid, a to nejen v letním období.

Daniela Zierisová

Někdo ho nachází právě v jednoduchosti a krajině. Daniela Zierisová mluví o horách, táborácích s kytarou a fajn lidmi okolo, o gelatu a noční obloze. Je to kombinace přírody, hudby, přítomnosti a sdílení. Patří sem zejména situace, které nás vrací zpátky k sobě, bez nátlaku a kdy můžeme být opravdu upřímní.

Eva Šmejkalová

Podobně to má i Eva Šmejkalová, která říká, že jí mysl vyklidní chvíle jako sezení u ohně s lidmi z terapeutického výcviku, piknik v zámecké zahradě s partnerem nebo lekce jógy, kde je téměř polovina času věnovaná meditaci. Klid totiž často přichází spíše ve chvílích, kdy jsme obklopení lidmi nebo místy, kde se cítíme bezpečně.

Barbora Licková

Terapeutka Bára Licková doporučuje tipy, díky kterým se dokáže vrátit zpátky k sobě.
„Pro mě jsou to rozhodně procházky. I krátká chůze pročistí hlavu. Také někomu se vypovídat, vypsat se z myšlenek. Být laskavá a umět se vrátit k tomu, co opravdu je a ne k tomu, co by ‘mohlo být, kdyby náhodou’.“ Myšlenky nás často odvádějí pryč, do scénářů, které možná nikdy nenastanou. A klid může přijít často právě tehdy, když se přestaneme snažit všechno analyzovat.

Dominik Jozefík

Dominik Jozefík upozorňuje, že klid není vždy dostupný a nepřijde vždy jako „na zavolání“.
„Někdy se ke klidu dostanu přes dech, meditaci a běh. Někdy taky ale až ve chvíli, kdy si připustím, že vlastně vůbec v klidu nejsem.“

Katarína Bieliková

Tělo a smysly jako cesta ke klidu – to je přístup Katy Bielikové:
„Sednout si do stínu pod strom a dívat se, jak světlo dopadá na listy, nic víc. Nebo se jdu projít a sleduji, jak se mění krajina. Poslouchám zvuky kolem sebe, třeba ptáky v lese. Tancuji, vracím se do těla, dýchám. Dělám jednu věc, pomalu, bez multitaskingu.“
Zpomalit. Nedělat víc, ale míň. A dělat to vědomě.

Karolína Spilková

A pokud tápeme, jak si vlastně pomoct, když jsme zahlcení? Karolína Spilková nabízí malou ale efektivní pomůcku: „Nejen v létě mi pomáhá zklidnit mysl pomocí otázky - Co bych poradila kamarádovi, kdyby tohle řešil on? A podle toho se i k sobě zachovat laskavě.“
Náš vnitřní hlas si často zaslouží víc laskavosti a pozornosti, než kolik mu běžně dáváme.

Leona Šímová

A možná nakonec stačí úplně málo. Jednoduchá radost, kterou známe od dětství. Leona Šímová uzavírá seznam tipů krásnou vzpomínkou i připomínkou zároveň:
„Vnímat léto jako když jsme byli malé děti – mít radost z koupačky, lesních jahod a nekonečně dlouhých dnů. Často je to o tom, dovolit si znovu prožívat radost z maličkostí a nechat věci plynout svým tempem.“